Veverky se sice neřadí k nejoblíbenějším domácím mazlíčkům, přesto se najdou nadšenci, kteří mají o chov těchto hlodavců zájem. Veverky jsou ve volné přírodě široce rozšířeným druhem a tak není problém vybrat pro domácí chov vhodné zástupce. Nejčastěji jsou to burunduci, veverky zhruba polovičního vzrůstu oproti u nás ve volné přírodě rozšířeným veverkám obecným.
Burunduci potřebují hodně místa
Máte-li malý byt, pak asi bude vhodnější jiný hlodavec, například křeček. Chov veverek je totiž náročný zejména na místo, protože pro jednoho burunduka je potřeba klec o rozměrech minimálně 100 x 100 x 50 (výška x šířka x hloubka v centimetrech). Pokud budete chtít chovat veverky dvě, což je určitě rozumné, je třeba prostor minimálně zdvojnásobit.
O teplotu se nijak zvlášť starat nemusíte, zvířátka mohou klidně žít celý rok ve venkovní ubikaci. Během zimy upadají burunduci do zimního spánku a probouzejí se jen občas, aby se vyprázdnili. Pokud jsou chováni ve stálé teplotě (v bytě), zimní spánek se nekoná.
Na stěny klece můžete klidně použít pletivo, jen si dejte pozor, aby jednotlivá oka nebyla větší než 2 cm. To by se veverky mohly protáhnout a utéct. Jistě dobře víte, že veverky rády šplhají. Proto musí být klec určitě vysoká alespoň 1 metr a určitě by v ní měly být větve, aby se mohly veverky dostatečně vyřádit.
Nezapomeňte na domeček!
Také je třeba veverce pořídit domeček. Ideální rozměry jsou 15 x 15 x 15 (v centimetrech). Jako vchod postačí otvor velikosti okolo 3 centimetrů. Pokud chováte veverek více, každá musí mít svůj domeček. Veverky (podobně jako třeba křečci) používají lícní vaky k přenosu potravy, kterou si shromažďují ve svém domečku na horší časy. Samozřejmě, u veverek chovaných v zajetí boudičky čistíme a nashromážděnou potravu čas od času odstraňujeme (opět obdobně, jako u chovu křečků).
Čím veverku krmit? S výjimkou mandlí prakticky vším
A co se vlastně takové veverce dává k jídlu? Nic extra zvláštního. I když v dnešní době již existují na trhu směsi, určené pro hlodavce, často lze nalézt i speciální směsi pro veverky, není problém jim potravu obstarat zadarmo ve volné přírodě. Můžete jim nasbírat třeba žaludy, bukvice nebo nabídnut jakékoliv oříšky (kromě mandlí!!!). Přidat můžete také ovesné vločky, slunečnicová semena, zrní, ovoce nebo třeba čerstvé pampelišky.
Co možná někoho překvapí je, že veverky potřebují i živočišné bílkoviny. Ty jim v zajetí dodáme jednoduše pomocí vajec, krájeného syrového masa nebo můžete také zkusit hmyz. Moučné červy moc nedoporučuji, protože jsou spíše zdrojem tuků, než bílkovin.
Pokud budete zkrmovat zeleninu, ovoce, nebo jiné plodiny, vždy dbejte na to, abyste je před podáním veverce důkladně omyli vodou. Spousta zvířátek je totiž hodně citlivá na pesticidy a podobné látky a mohlo by snadno dojít k jejich otravě.
Veverka se nesmí nudit, na oplátku bude bavit i vás
Je třeba myslet na to, aby měly veverky dostatek pohybu a podnětů. Tedy musíte mít vymyšlený systém, abyste je mohli pouštět z klece. Jinak u nich velmi rychle dochází k rozvoji stereotypního chování. To se projevuje skákáním zvířete pořád dokola na stejná místa ve stejných intervalech a nesmírně to poškozuje jeho psychiku. Obecně je jakákoliv následná náprava stereotypního chování nemožná, takže je nutné mu předcházet.
Pokud si však pořídíte veverku s úmyslem ji chovat, věřím, že budete toužit i po občasném fyzickém kontaktu. A toho docílíte jen přivykáním veverky a vytahováním z klece. Jestli vás zajímá, jak poznat pohlaví, nejlepší je období říje, kdy mají samečci jasně zřetelná, nateklá varlata. U malých veverek lze pohlaví určit podle vzdálenosti pohlavních orgánů od řitního otvoru – u samiček jsou v těsné blízkosti, zatímco u samečků je odděluje zhruba půlcentimetrová mezera.
Mimochodem, průměrná délka života burunduků je zhruba deset let, takže jsou to kamarádi na delší dobu.
Autor: David Navara
Foto: Pixabay.com
