Pokud nechcete mít zahrádku vyschlou na troud a s obavami sledovat celé léto rtuť teploměru a předpověď počasí, naučte se s vodou ve své zahradě či sadu efektivně hospodařit.
Kvalitní půda a starý dobrý hnůj
Už naše babičky dobře věděly, že pokud chcete mít v létě na stole nádherná šťavnatá rajčata, masité papriky, pořádné okurky či křehounký hlávkový salát, základem všeho je zdravá, kvalitní půda, která je bohatá na humus. Jedině ta totiž dokáže vodu nasát a vláhu si udržet, aby ji mohla dávkovat rostlinám. Schopnost půdy takto reagovat zvýšíte přitom jednoduchým, ale o to účinnějším „babičkovským“ opatřením. Stačí totiž v půdě zajistit dostatek humusu. Tedy složky, díky níž bude půda kyprá a vzdušná, aby vláha neodtekla od vaší potenciální úrody po dešti pryč. Pomoci vám může starý dobrý hnůj – třeba ten koňský. Právě ten tvorbu humusu podporuje. Zatímco ale těžké půdy je dobré hnojit na podzim, ty lehčí je lépe nechat raději až na jaro. Organické hnojení ze stáje můžete doplnit také vlastnoručně vyrobeným kompostem. Stačí v kompostéru shromažďovat veškeré organické zbytky ze zahrady, jako je listí, plevel či ořezané větvičky keřů a vyrobit si kvalitní domácí hnojivo sami. Pravidelně hnojená půda se vám pak po dešti odmění i tím, že si vláhu zadrží a uchová na suché dny.
Mulčujte! Organická půda drží vláhu
Jedním ze způsobů, jak udržet vodu v zahradě je tzv. mulčování. Jde o vrstvu organického materiálu, jako je tráva, listí, seno či sláma, který udržuje půdu kolem rostlin vlhkou a současně je také hnojivem.
Dešťovku sveďte do podzemních nádrží, nepodléhají výkyvům teplot
Dešťovka je pro rostliny zkrátka nejlepší. Do jejího skladování přitom nemusíte vůbec investovat horentní sumy, pokud okapy zahradních altánů, stodol či domů jednoduše svedete do klasických platových sudů či venkovních nádrží. Umístěte je ale vždy tam, kde je nejméně světla a nejnižší možná teplota, aby se nemnožily bakterie. Při sběru dešťovky z okapů a střech se totiž do vody dostávají také nejrůznější nečistoty a organické zbytky jako listí či větvičky. Proto je dobré vodu přefiltrovat alespoň externím filtrem. Ze střech můžete vodu zachytávat i do kaskádovitě sestavených nádob. Do zahrady zkuste zabudovat svodnice a ty napojte na retenční nádrže na vašem pozemku. Když pak přijde průtrž mračen, voda se v nich zachytí. Ulevit si můžete i od věčného tahání konví, když do sudů či nádrží umístíte malé přenosné čerpadlo. A pokud rezervoár vody důmyslně umístíte na vyvýšeném místě nebo konstrukci, zavlažíte váš zeleninový záhon nebo sládnoucí jahody i samospádem. Levnější venkovní nádrže k zachytávání dešťové vody jsou sice levnější, ty podzemní zato nepodléhají teplotním výkyvům a slunečnímu záření. Voda v nich je tak mnohem hygieničtější. Při jejich pořízení ale počítejte s několikanásobnou investicí. Vždy ale v tomto případě vybírejte nádrž s vysokou odolností a kruhovou tuhostí. Ty je pak možné instalovat i do pojížděných ploch. Nádrže nepotřebují žádný extra hloubkový výkop, podle některých výrobců stačí pouze 1,5 metru. Pokud máte na zahradě či dvoře tzv. haltýř, který dříve sloužil k uchování potravin, využít můžete i ten.
Už jste slyšeli o svejlech? Pomohou vám ve svahu
Pokud máte svažitý pozemek a záhonky tvoří jakési malé terasy, využijte metodu zvanou svejl. Jde o systém příkopů, které zadržují a rozvádějí vodu po pozemcích tam, kde je potřeba. I lesní cesty, které jsou zaříznuté do svahu, tvoří často strouhu plnou vody, tedy jakýsi svejl. Zadrží vodu, která postupně vsákne a nabízí zásobárnu vody na období sucha. Svejly se často budují na svazích u stromů, kde plní funkci samozavlažování. Využít je lze i na velmi prudkých svazích. Skvěle se tento nápad uplatní i v opačném případě, tedy pokud plánujeme odvodnit mokřinu. Malé svejly zvládnou šikovní jedinci vykopat vlastní silou, pokud ale plánujeme vybudovat rozsáhlejší síť příkopů, rozhodně se nebojte využít minibar či bagr.
Autor: Hana Reiskubová