Jeho malý šedý parník kotví na Vltavě téměř v samém centru Prahy. Vlastně je to loďka poměrně nenápadná, ale už zdálky každému musí blesknout hlavou, že to není plavidlo jen tak ledajaké. Jde o veterána mezi parníky, o nejstarší funkční loď na českých vodách…
Vodní vůdce se zkouškami
Mít vlastní loď, to je sen leckoho z nás. „Vždycky jsem obdivoval kapitány, lodní vlky, snil o cestách po vodě… No a teď jsem jako absolvent »loďoškoly« složil kapitánské zkoušky, oficiálně zkoušky na vůdce malého plavidla, a s kormidlem v ruce brázdím evropské řeky,“ netají svou radost ing. arch. Jakub Cigler při naší krátké projížďce po Vltavě.
Hlavní město vypadá z lodi zcela nezvykle. Břehy jsou plné zeleně i rybářů, všude klid, ruch doléhá k uším vzdáleně, jen voda pleská o bok plavidla. Na vodní cestě jako bychom byli na světě téměř sami, míjí nás jen jedna výletní loď a pak ještě mladá dvojice na skifu z nedalekého sportovního klubu. Pohoda uprostřed velkoměsta. „Občas si vyjedu někam za Prahu. Stačí si zajet třeba jen do Roztok a už máte pocit obrovské distance, cítíte se najednou jako v daleké divočině.“
Na vodě čas nic neznamená, jakoby se proměnil a téměř zastavil. S lodí se nedá spěchat. U 
zdymadel bývá alespoň hodinka čekání běžným minimem a malý výlet za hranice města se počítá na několik hodin poklidné, a přesto ostražité práce u kormidla. Loni Jakub Cigler svoji loď po náročné rekonstrukci slavnostně pokřtil šampaňským a vyrazil se svými dětmi na čtrnáctidenní dovolenou do Berlína.
„Celé dny jsme byli na cestě, v Berlíně jsme stihli pouze přenocovat. Byl to ovšem zážitek a děti jsou lodí nadšené. Kotvili jsme ve středu města poblíž Reichstagu, a když jsme ráno pozorovali od snídaně z obýváčku lodi polonazí a ještě rozespalí, jak poslanci spěchají ráno do práce, byl to zvláštní pocit… S lodí může člověk, žijící ve středu Evropy, procestovat po řekách mnoho zemí. Bez velkých starostí o spotřebu nafty, protože s pětisetlitrovou nádrží, kterou je parníček vybavený, se dá doplout třeba až do Hamburku, a to bez hledání benzínové pumpy po cestě.“
Nesnadná renovace
Loď, kterou Jakub Cigler před lety koupil, postavili už v roce 1893 v Drážďanech. Tehdejší majitel a podnikatel, rytíř Vojtěch Lanna, ji používal coby inspekční parník, s jehož pomocí kontroloval postup prací při regulaci nábřeží Vltavy v Praze a během výstavby kanálu u Mělníka. Někdy v 50. letech plavidlo přebudovali na remorkér, který tahal po řece náklady písku. Do jeho útrob kvůli tomu tehdy namontovali obří naftový motor. Původní parní stroj je dnes v Národním technickém muzeu a současný majitel se na něj samozřejmě byl také podívat.
„Nabídli mi, že si ho můžu vzít zpátky, pokud bych chtěl loď vrátit do stavu, v jakém byla před více než sto lety. To jsem ale neměl v úmyslu, parní stroj není pro provoz dvakrát praktický. Při rekonstrukci jsem zachoval v rámci možností vnější podobu plavidla v jeho prapůvodní verzi. S ohledem na pohodlí jsem pouze na kapitánském můstku místo prostého čelního skla a malé stříšky nad kormidlem nechal prodloužit uzavřenou kormidelnu, kde se člověk může i posadit, a nehrozí, že promrzne ve větru.“
Interiér se ovšem dočkal zásadní proměny. Rekonstrukce starého parníčku na pohledné rekreační plavidlo trvala celé dva roky. „Nebylo to snadné, s loděmi jsem neměl zkušenosti. A přestože jsem se snažil zpočátku jako architekt, kterému svěřili i rekonstrukci Václavského náměstí, podílet na úpravě vlastní lodi, lidi od vody mi moje nápady rozmluvili. Chtěl jsem ji třeba rozšířit, aby byl pobyt na palubě příjemnější. Dozvěděl jsem ale, že loď je skvěle konstruovaná, dobře brázdí vodu, a protože je úzká, je i poměrně hbitá a nedělá zbytečné vlny… Tak jsem se nechal vést těmi, co věci rozumějí.“
Nejdůležitějším krokem bylo zajistit nový, co nejmenší naftový motor. Když se zdařila technická část akce, zbyl prostor pro vybudování chodbičky, která spojuje koupelnu a záchod s obytnou kajutou a kuchyňským koutem; ten je vybavený dřezem, ledničkou a vařičem. Zbyl prostor i pro další finesy. Kolega architekt Ondřej Hrozinka koordinoval barevnost a všechny praktické zásahy s cílem, aby se loď „netvářila“ příliš retro ani moderně. Druhý expert, odborník na stavby a rekonstrukce lodí pan Hudeček, zas vymyslel vybavení interiéru, úložné prostory, dvě ložnice v podpalubí. „Já se jako architekt vůbec nechytil,“ stěžuje si s úsměvem Jakub Cigler.
Konejšivý živel
Voda je živel, který v laskavém stavu přímo konejší. Na děsivé období povodní se tady radši nevzpomíná. „Moje loď je taková chatička k uklidnění, k relaxaci. Někdy tu posedím i s obchodními přáteli, na mírných vlnách se příjemně rozmlouvá, třebaže o práci. Rád tady někdy o víkendech i spávám, aniž bych kamkoli cestoval. A nevadí, když není zrovna pěkné počasí. Mám tu vybudovaný rozvod teplého vzduchu, který loď pohodlně vyhřeje i v zimě.“ Až teprve při velkých mrazech se to tady musí klasicky zazimovat a vypustit vodovodní podtrubí. No a samozřejmě, že volbou koupě lodi místo obvyklé víkendové chalupy neunikl Jakub Cigler montérkám a práci při údržbě. Ta je tady maximálně důležitá. Jak to sám komentoval: „Když teče do domku střechou, udělá to maximálně fleky na stropě, děravá loď se ale potopí.“