Železniční stanici Pejškov byste v jízdním řádu hledali marně. Ale přesto existuje. Najdete ji na zahradě u chalupy ve stejnojmenné vesničce. Stojí na začátku trati, dlouhé přes 600 metrů.
Jako malý chlapec toužil Zdeněk Duřpekt po tom, mít doma alespoň malý vláček. „Stačilo by mi tenkrát pár kolejnic, lokomotiva a několik vagónků,“ vzpomíná. Jenže rodiče tehdy neměli pochopení. Bylo třeba kupovat důležitější věci. Stejné to bylo i s jinými sny. Bavila ho astronomie, ale na dalekohled nebylo. Chtěl hrát na bendžo, ale to byla také drahá záležitost. Tak si ho v šestnácti sám vyrobil…
Potom přišla studia, děti, spousta starostí. Klukovské sny upadly v zapomnění. Ale ne navždy. „Děti odrostly, pak přišla revoluce, začal jsem podnikat. Pořídili jsme si tady v Pejškově chalupu a já mohl začít uskutečňovat to, po čem jsem toužil,“ usmívá se Zdeněk Duřpekt.
Místo kolejiště na půdě „vyrostla“ trať na zahradě
S realizací svých klukovských snů začal pan Zdeněk pozpátku. Nejdřív si pořídil pořádné bendžo. Pak se pustil do stavby malé hvězdárny. A nakonec přišel na řadu vláček. „Nejdřív jsem uvažoval o tom, že postavím na půdě velké kolejiště. Ale odjakživa mě fascinovaly stroje. A tak jsem si řekl, že když vláček, tak takový, který dokáže vozit lidi. Vždyť zahradu mám dost velkou,“ říká muž dnes už v roli strojvůdce.
Se stavbou miniaturní železnice o rozchodu 15“ začal zcela sám před několika lety roky. Největším problémem bylo, že trať vede do kopce. Musel přesně spočítat stoupání i oblouky zatáček. Vykopat zářez ve svahu, navozit tuny štěrku, položit pražce a koleje. Nejdříve vybudoval trať na zahradě, pak se s její stavbou vydal dál. 
V hloubi lesa nyní najdete smyčku, kde se vláček otáčí zpátky, na trati je odbočka k depu, u stanice pak klasická točna pro lokomotivu.
I ta je unikátní: „Při návrhu tohohle benzinového stroje jsem se nechal inspirovat hydrostatickým převodem sekačky Torro. Bez potíží vytáhne vagón až nahoru na kopec,“ pochvaluje si. Tímto strojem to ale zdaleka nekončí. Nyní si strojvůdce plní další svůj sen a staví plně funkční miniaturu lokomotivy parní.
Dnes má trať přes 700 metrů. Je soukromá, občas se tu vozí děti ze školek, ale její majitel plánuje, že jednou za čas po ní bude vozit také veřejnost. „Ale teď si dám chvíli oddych. Stavba mě stála spoustu sil a já nechci, aby se mi z koníčka nakonec stal kůň,“ vysvětluje.
Autor a foto: Jaroslav Volný
(Pozn.: video bylo natočeno smartphonem, omluvte tedy sníženou kvalitu záznamu)