Ti, kteří přežili jejich vražedný útok říkají, že chutnají báječně. O to jsou zákeřnější. Zcela právem se proto nejjedovatější houbě světa muchomůrce zelené říká „kalich smrti“. Jak tyto nenápadné vrahy odhalit a kteří další na nás v lese ještě číhají?
1) Muchomůrka zelená: Když ji sníte, do týdne zemřete…
Tato houba je nejjedovatější a také nejzákeřnější. Její toxiny působí dlouhodobě. Pokud ji sníte, překonáte první nevolnost s průjmy a nejdete k doktorovi, je zle. Jed začne nevratně poškozovat játra i ledviny a dospělý člověk během 5-7 dnů umírá! Jedna velká plodnice může zapříčinit smrt i několika lidí.
S čím se nejčastěji zaměňuje: Amatérští houbaři si ji nejvíce pletou se žampióny, holubinkami, bedlami, mladé plodnice se mohou podobat pýchavkám. Zásadním rozpoznávacím znakem muchomůrky zelené je to, že vyrůstá z „kalichu smrti“, tedy pochvy. Od žampionu ji poznáte i podle toho, že její lupeny jsou bílé, zatímco žampión je má světle až tmavě hnědé. Od holubinek je odlišuje kromě pochvy také prsten.
2) Čepičatka jehličnanová: Ryba fugu mezi houbami
Stejně jako u japonské delikatesy ryby fugu stačí jediná chyba, aby se člověk sprovodil ze světa. Tato houba obsahuje stejné toxiny, jako muchomůrka zelená. Stačí k tomu 10 – 12 plodnic.
S čím se nejčastěji zaměňuje: Je nebezpečna hlavně proto, že si ji i zkušení houbaři často spletou s jednou z největších kulinářských lahůdek, opěnkou měnlivou. Jak je rozeznat? Podle prstýnku a šupinek u opeňky měnlivé, čepičatka jehličnanová má zase rýhovaný okraj klobouku a přitiskle bíle šupinkatý až vlaknitý třeň, případně hrbolek na klobouku. Rozhodujícím poznávacím znakem je podle mykologů ale jejich vůně. Opeňka má vůni houbovou a čepičatka jehličnanová voní po mouce. Naše rada: Pokud nejste opravdu velmi zkušení houbaři, raději se kulinářského požitku z opěnky měnlivé vzdejte!
3) Muchomůrka tygrovaná (panterová): Nebezpečná pro kardiaky
Tato prudce jedovatá houba obsahuje jed, který způsobuje těžké psychotropní otravy. Začne působit za půl až 4 hodiny. Je zvláště nebezpečná pro ty, kteří trpí kardiovaskulárními nemocemi.
S čím se nejčastěji zaměňuje: Lidé ji často považují za jedlou muchomůrku šedivku nebo chuťově výtečnou růžovku. Jak ji odhalit? Růžovka a šedivka mají rýhovaný prstenec. Muchomůrka tygrovaná má prstenec hladký a její kalich má přechod. Růžovka také při řezu získává oranžový, načervenalý nebo růžový nádech.
4) Závojenka olovová: Napodobuje mladé hříbky!
Tato prudce jedovatá houba se naštěstí na území ČR nevyskytuje v hojném počtu, ale mohli byste na ni také přece jen narazit. Obsahuje dosud neznámý jed, účinkující velmi rychle a jsou známy případy smrtelné otravy.
S čím se nejčastěji zaměňuje: Tato houba je nebezpečná především pro sváteční a začínající houbaře, kteří si ji často pletou s mladými hřiby dubovými. Roste totiž na stejných místech a je jim hodně podobná. Na rozdíl od hřibů má ale závojenka olovová zespodu kloboučku nikoliv „trubičky“, ale lupeny! POZOR: Můžete ji zaměnit i s ostatními druhy jedlých hub, jako jsou třeba žampióny. Nejste-li si absolutně jisti, nechte ji raději růst!
5) Čechratka podvinutá: Smrtící pro alergiky
Roste prakticky všude. Patří k tzv. acidofilním druhům, jejichž výskyt se v druhé polovině 20. století významně zvyšoval v souvislosti s “kyselými dešti”. Ve starších houbařských atlasech se uvádí jako jedlá, naše babičky je sbíraly jako „falešné ryzce“. Dnes se už ví, že obsahuje látky, které mohou způsobit prudké alergické reakce se smrtelnými následky.
S čím se nejčastěji zaměňuje: Dá se zaměnit s ryzci a protože mladé plodnice mají hřibovitý tvar, můžete si ji s ním také zaměnit. Klobouky jsou 5 – 15 cm široké, v mládí polokulovité, pak sklenuté až prohloubené, na okrajích rýhované a velmi dlouho podvinuté (odtud její druhé jméno), okrově hnědavé, naspod nejprve se žlutozelenými, později narezavělými lupeny. Ty poraněním hnědnou.
Autor: -jav-
Foto: cs.wikipedie a archiv