Ano, japonskému teriérovi údajně koluje v těle krev nejen anglických foxteriérů a německých pinčů, ale také různých pointerů zkřížených s původními japonskými plemeny. Kořeny rasy sahají do 17. století, kdy byli obchodníky z Dánska přivezeni na Japonské ostrovy první evropští psi – foxteriéři a pinčové.
Importovaní psi se jednak přizpůsobovali novým klimatickým podmínkám, jednak – zřejmě neorganizovaně, vytvářeli místní formy. Tak by bylo možno rozumět oněm „původním japonským psům“, posléze v chovu doladěným regulérními teriéry.
Šlechtit se začal až po roce 1920
Cílené šlechtění rasy japonský teriér ale probíhá až od roku 1920, kdy se Japonský kynologický klub usnesl na standardech rasy. Jedná se opravdu o malého psíka, váží od 2,5 do pěti kilogramů. Kohoutková výška se pohybuje mezi 20 až 33 centimetry.
Nejvýraznějším exteriérovým znakem japonského teriéra je mimořádně krátká srst – kolem jednoho milimetru, což je však poněkud v rozporu s tvrzením, že důvodem tohoto novoplemenného křížení bylo získat teriéra vhodného speciálně pro japonské klima
Ačkoliv v názvu i v krvi má teriéra, výjimečně nezdědil jeho tvrdohlavou a divokou povahu. Naopak, cílem bylo vyšlechtit domácího mazlíčka. A povedlo se. I dle standardu FCI se jedná o příjemného, společenského psa.
Tento psík se u nás zatím vyskytuje jen zřídka, takže spatřit ho někde na ulici lze je výjimečně. Ale pokud se vydáte do Japonska, poznáte, že tu jde o velmi oblíbené plemeno.
Foto: www.hondenras.com/encyclopedie
