Ještěrky jsou studenokrevní živočichové, kteří s námi svůj život sdílejí už od pravěku. Najít je můžeme v nejrůznějších typech prostředí od vřesovišť, přes slunné louky, stinná křoviska až po tzn. živé zahrady. V České republice se můžeme setkat hned se čtyřmi zástupci tohoto druhu. Všechny ještěrky žijící u nás včetně všech jejich vývojových stádií i sídel jsou zákonem chráněny a patří mezi silně až kriticky ohrožené druhy.
Ještěrky řadíme do čeledi ještěrkovití, vyznačují se rozeklaným jazykem, dlouhým lámavým ocasem a šupinami. Aktivní jsou převážně přes den. Jsou velmi zdatnými běžci a některé druhy dokonce dokáží i bez problémů šplhat. Živí se především hmyzem (např. slimáky). Rodí malá kožovitá vajíčka, jež kladou do předem vyhloubených děr, z nichž se poté líhnou zcela samostatná mláďata. Před zimou se ukrývají jednotlivě nebo v párech v nejrůznějších skulinkách, pod kořeny stromů, v hromadách dřeva či kamenů. V teplých měsících se pak rády vyhřívají na sluníčku. Do své chemicky neošetřené zahrady tak můžete tyto užitečné pomocníky poměrně snadno přilákat pomocí slunných suchých zídek či hromady kamenů. Ocení také keře či vyšší trávu (min. 5 cm).
Poznáte, kdo se u vás ubytoval?
Ještěrka obecná dorůstá v dospělosti 20 až 25 cm, přičemž její ocas je 1,5krát větší než samotné tělo (9 cm). Ten jim nejen pomáhá udržet lepší dynamiku pohybu, ale navíc také skvěle slouží při útěku před nepřítelem, kdy se oddělí od těla a poskytne tak napadenému jedinci dostatek času na útěk. Poté se ocas regeneruje a pomalu dorůstá. Samci se od samiček liší výrazným zeleným pruhem na boku těla. Zbarvení samiček je hnědé.
Ještěrka zelená je naší největší ještěrkou, jenž
dosahuje délky až 40 cm. Její výskyt je však omezen pouze na nejteplejší oblasti a jedná se o kriticky ohrožený druh. Dospělí jedinci mají převážně zelené zbarvení. U samců si v době rozmnožování můžeme povšimnou tyrkysově zbarveného hrdla. Samice jsou hnědé až zelené s tmavšími skvrnami podél žlutavých pruhů po stranách hřbetu.
Ještěrka zední se dorůstá přibližně 20 cm. I přesto, že je její zbarvení poněkud rozmanité převládá u ní převážně hnědá barva s výrazným
síťováním. Jedná se pravděpodobně o naši nejmrštnější ještěrku, která dokáže i výborně skákat. Velkou zajímavostí je velmi krátká hibernace tohoto druhu a dle některých zdrojů prý na jihu Evropy nemusí dokonce hibernovat vůbec.
Zbarvení ještěrky živorodé je velice proměnlivé v závislosti na lokalitě. Nejčastěji je tak můžeme spatřit ve světle hnědém zbarvení, ale výjimku netvoří ani šedí, černí či olivově zelení jedinci. Samci jsou v porovnání se samicemi štíhlejší a mívají výrazně zbarvené bříško.
I přestože umí skvěle šplhat, tráví většinu svého času na zemi. Jedná se o poměrně dlouhověkého plaza, jenž se v přírodě obvykle dožívá i více než 15 let. Svého vysokého věku se možná dožívá právě díky své mistrovské schopnosti předstírat mrtvolu v případě ohrožení. V takové situaci si lehne na záda, přestane se zcela hýbat a z tlamičky vypustí kapičku krve. Jak nám sám název napovídá, je tato ještěrka jako jedna z mála schopna rodit živá mláďata. Ta se po dobu 3 měsíců vyvíjejí v jejím břiše a poté přicházejí na svět ve vaječné bláně, z níž se takřka okamžitě dostávají ven.
Autor: Zdeňka Kudová