Je zajímavá až tajemná, stejně jako dvojvila, která jí dominuje. Ještě štěstí, že opticky únosnou velikost domu zvíce činžáku „navrací“ huňatý zelený kabát z přísavníku, kterým je obrostlý. Zrodila se za časů I. republiky na tehdejší pražské periferii; na „blátivém předměstí“, jak tuto část Vinohrad svažující se zvolna do vršovického údolí nazval spisovatel a zároveň majitel jedné její poloviny Karel Čapek. Tu druhou vlastnil jeho bratr Josef, a jak jsme zjistili, každý k ní měl zcela odlišný vztah.
Jaký pán, taková zahrada
Zřejmé je už na první pohled, kterou část domu včetně zahrady vlastnil nadšený zahradník a spisovatel Karel, protože polovina bratra Josefa (byl výtvarník), na pohled poněkud zarostlá až zpustlá, si tento svůj vzhled dochovala až do dnešních dnů. Oba se tu zabydleli v roce 1925; každý v patrovém bytě se zrcadlově obrácenou dispozicí.
První z bratrů později ubytoval v přízemí své části, vlastně suterénu s výhledem do zahrady na záhon růží, otce. Karel byl rovněž po svatbě s herečkou Olgou Scheinpflugovou v roce 1935 iniciátorem vestavby půdní mansardy, v jejíž druhé části si Josef, který zde žil s manželkou Jarmilou a dcerou Alenou, zřídil ateliér. Vila v původní Úzké ulici, dnes Bratří Čapků, se tehdy nacházela v klidné části obklopené pouze loukami a poli, což už dnes není dávno pravda…
Tady vznikala slavná knížka Zahradníkův rok
Zahrada hrála v životě Karla Čapka důležitou úlohu. Nacházel v ní inspiraci a byla pro něj i velkým koníčkem. A tak nechal ve své části vystavět malý bazén, svažitý terén zpevnil a rozčlenil zídkami osázenými dřevinami a květinami, hlavně alpínkami. Právě tady se pak odehrával hlavně v letních měsících pestrý společenský život včetně pravidelných pátečních setkání tzv. „pátečníků“ v posezení s přenosným nábytkem na rozšířeném zastavení kruhového půdorysu na spodní cestě. Častými hosty zde byla řada slavných přátel z kulturního a politického života, například T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Jan Masaryk, Ferdinand Peroutka či Karel Poláček.
Dispozice se nezměnila dodnes
Od té doby uplynula dlouhá desetiletí, ale dispozice zahrady se nezměnila. Pouze zeleň „dospěla“ a v řadě případů přerostla či dokonce dožila, takže ji bylo třeba vyměnit nebo doplnit. O zahradu, vilu i odkaz obou bratří se dodnes starají jejich potomci. V Josefově části žije rodina pana Dostála, který si vzal za ženu dceru J. Čapka, v druhé půli pak rodina Scheinpflugova. K. Čapek i jeho neméně slavná žena zemřeli bezdětní. Po smrti Karla žila ve vile jeho manželka Olga a její bratr.
„To byl můj děda,“ vysvětluje nám při procházce zahradou dnešní majitel Karel Scheinpflug a dodává, že se snaží, aby pokud možno vše tady mělo stejnou podobu jako ve 30. letech minulého století. „Nejhezčí výhled na dům je zdola,“ ukazuje a konstatuje, že pouze zeleň se jeho bohulibému záměru poněkud vymyká. „Například tisy v dolní části se rozrostly natolik, že se pod nimi daří i kapradinám a medvědímu česneku. „Navrch se všude samy vysemeňují,“ konstatuje Karel Scheinpflug.
Ovšem břízy, které tu Čapek vysázel s Vladislavem Vančurou a Františkem Langerem po smrti T. G. Masaryka, se dnešních dnů nedožily. „Před časem spadly, a tak jsme tu symbolicky vysadili alespoň jednu novou,“ dodává. Také psí víno na fasádě domu, bující z pouhých dvou kmenů, stačilo obrůst celou vilu a vůbec nejzajímavější ji dělá na podzim, kdy zbarvuje listy s příchodem nízkých nočních teplot dočervena.
Připravili: Jiří Savinec a Libuše Frantová