Jen málokdo by u Petra čekal, že mu zahrada nepřirostla k srdci ve zralém věku, jak už to v životě chodí, ale v klukovských letech, kdy jako rodilý Pražák z Vinohrad prolézal s kamarády všechny tamní zahrady – Grébovku, Mlejnkovku, Kotovku… Dokonce si potajmu, aby to nikdo nevěděl, koupil za korunu sáček se semeny nějakých kytek a v jedné z nich je zasel. „Chodil jsem je tam pak zalévat, ale nedařilo se jim; vybral jsem pro ně totiž v rámci utajení místo pod keřem ve stínu,“ vzpomíná se špetkou nostalgie.
Důvod ke koupi: zahrada
Zmíněný pátek jsme nezvolili pro naši návštěvu náhodně. K onomu dni, jak dávalo tušit počasí, se totiž chystaly rozkvést rododendrony. „To je tak nepředstavitelná nádhera,“ rozplýval se Petr Janda do telefonu. „Mám jich tu přes padesát…“ Leč příroda rozhodla jinak. Nadějně vyhlížející pupeny neustály během zimy silný mráz, a tak přežilo jen minimum květů.
„Tak chudé jako letos to snad ještě nikdy nebylo,“ vítal nás zklamaný hostitel. Zkusili jsme tedy štěstí opět po roce a pak ještě o pár let později, až se fotodokumentace nakonec opravdu podařila. Nicméně zahrada vzdálená pouhé tři desítky kilometrů od Prahy je plná půvabů i bez kvetoucích pěnišníků. Navrch je tu k vidění také nějaká ta rarita, třeba červenolistý buk s překrásným panašováním či vzrostlý muchovník, který rodí množství drobných jedlých plodů.
Svého druhu raritou je rovněž háj ze vzrostlých jedlí douglasek, v jejichž stínu se úžasně relaxuje. Celkovou atmosféru místa pak umocňuje romantický potok, který zahradu z jedné strany obtéká.
Pozemek s domem, který tu původně stál, koupil Petr na inzerát před téměř 40 lety kvůli zahradě. Zpočátku sem utíkal především o víkendech, ale neváhal se vracet třeba i v noci po koncertech. Časem pak na venkov v dosahu velkoměsta přesídlil docela.
Parcela o výměře 3000 metrů ovšem vyhlížela původně docela jinak (psal se rok 1973). Řada mohutných stromů sice představovala obrovský potenciál a pozůstatky kamenem obloženého odpočívadla s lavičkou dávaly tušit, že v době svého vzniku v roce 1939 měla zahrada určitou koncepci. Ta však téměř zanikla ve stínu přebujelé zeleně, a tak zde dostali nejprve slovo dřevorubci.
Kromě zeleně opravdu nadbytečné postupně vykáceli i několik cenných stromů, jež ohrožovaly dům. Že nešlo o plané obavy, se ukázalo vzápětí: Od brouků prožraná borovice vejmutovka například rozbořila jednoho dne starý altán a špice vysokého smrku, sražená silných vichrem zas o fous minula auto hostujícího zvukaře ze Slovenska…
Pro bouřlivý odpočinek
„Nádhera, co?“ komentuje Petr naše slova chvály. „Někdy se tu procházím třeba hodinu,“ dodává. Zjevně tedy vnímá pozitivní energii, kterou celý prostor vyzařuje. Ještě před nějakými dvaceti lety dokonce v zahradě sám pracoval. „Ale dnes už jsem líný a raději se spoléhám na odborníky,“ přiznává bez obalu. Ovšem i tak mu to ale nedá, a co chvíli vyvine nějakou novou zahradní aktivitu, třeba v podobě nákupu letniček do záhonů. Všeho je tu dnes „tak akorát“, dokonce tu najdete i několik ovocných stromů či zeleninových záhonů, to kvůli dětem. „Nicméně estetika má přednost,“ konstatuje náš hostitel.
Někdy se ovšem v této zahradě relaxuje poněkud bouřlivějším způsobem, obzvlášť když se tu sejdou kamarádi muzikanti. Útočiště takové společnosti ve zmoženém finále pak nabídne bizarní altán od architekta Klanga, který je situovaný docela vzadu. V jeho nitru se člověk může na závěr dokonce prospat k tomu správnému bolehlavu.
A hned ráno (spíše však k poledni) je možné na flám navázat tvůrčí prací. Nahrávací studio, které Petr Janda za pomoci britských specialistů v domě vybudoval, patří totiž k trojici nejlépe vybavených u nás.
Navíc i mezi nimi představuje raritu: Část určená pro zpěváky a hudebníky má totiž podobu haly s prosklenou střechou nahoře. Abyste rozuměli: Většina nahrávacích studií se nachází pod zemí a je tudíž bez oken a bez denního světla, takže několik hodin práce v nich člověka zatraceně umoří.
Ostatně nepředstavuje terapie za přispění slunečního svitu jednu z uznávaných léčebných metod? Když si navrch můžete na chvilku „odfrknout“ v přenádherné zahradě…