Navenek je to dortík natolik křehký, že se může snadno proměnit v důsledku neopatrné manipulace v hromádku křehkých, jako vánek lehkých bílkových skořepin. Nicméně v samém středu tohoto zázraku narazíte na mechově nadýchaný hebký korpus, který ani v nejmenším nepřipomíná vysušenou chrupavou pusinku. Stačí pak přidat vrstvu vyšlehané smetany (může být i jogurtová náplň), trochu ovoce a dortík hned podávejte. Určený je pro rychlou spotřebu a odležení do druhého dne v chladu mu určitě neprospěje.
Nevšední konzistence tohoto sladkého zázraku je výsledkem poměrně specifické přípravy: Vyjít je třeba z důkladně vyšlehaného bílkového bezé, tedy pěny, která tvoří na metlách po vyjmutí z mísy pevné špičky, jež se ani při potřesení neohnou. Pracujte nejlépe v robotu při nejvyšších otáčkách, rychle do hutného lesklého základu zašlehejte předepsané množství škrobu, octa a pak už se pusťte na plechu s papírem do tvarování základu. Může být větší o průměru od 22 do 24 cm, anebo můžete vsadit na 2 korpusy o trochu menší (průměr cca 18 cm).
Vše se pak peče a zároveň suší ve vyhřáté troubě (viz recept) poměrně dlouhou dobu. Navenek je tedy hotový základ spíše přesušený a lámavý, značně popraskaný, avšak uvnitř je hebce mechový. Po zchladnutí ho proto plňte jen s největší opatrností!
Vizáže baletní sukýnky docílíte, když kónicky tvarovaný základ dortíku dozdobíte před vložením do trouby tahy lžící vedenými zdola od plechu s papírem směrem vzhůru. Snažte se, aby jednotlivá „žebra“ byla stejně široká, případně je můžete nahoře vždy jedním směrem mírně „zatočit“.
Práce s bílkovým bezé nabízí při tvorbě základu pro dort Pavlova řadu možností (viz fotonávod A, B, C pod článkem). V první řadě jej můžete vytvarovat ručně špachtlí nebo lžící. Ještě dekorativnější sukýnky docílíte pomocí sáčku s řezanou špičkou a z několika upečených dortíků různého průměru lze navíc složit velice efektní svatební patrový dort. Fantazii se meze nekladou…
6 bílků, špetka soli, 330 g krupicového cukru, 3 lžičky kukuřičného škrobu, 1 lžička octa; náplň: 300 ml smetany ke šlehání, sezonní nebo kompotované ovoce
Jak na to (fotopostup najdete v galerii pod článkem ▼▼▼)
Z bílků pokojové teploty se špetkou soli vyšlehejte pevný sníh a postupně po lžících do něj zašlehejte odvážený cukr. Vždy před přidáním další dávky pěnu důkladně propracujte, nesnažte se práci uspěchat! Jakmile spotřebujte veškerý cukr, pěnu ještě 3 minuty šlehejte, musí tvořit na metlách po vyjmutí z mísy pevné „neohýbavé“ špičky. V této fázi do základu zašlehejte škrob a pak ocet. Na listu papíru napečení předkreslete obyčejnou tužkou např. dle talířku kruh o průměru od 17 do 24 cm (viz text), list obraťte, uložte na plech, do středu kruhu naložte připravenou pěnu a kopeček stěrkou nebo špachtlí pohledně upravte.
Vše pak vložte do trouby vyhřáté na 150 °C, teplotu hned snižte na 120 °C a základ dortu pečte po dobu 60 až 75 minut (na povrchu lehce zrůžoví). Troubu pak vypněte a dort v ní nechte zcela vychladnout. Není na závadu, když popraská. Mezitím vypracujte ze smetany šlehačku, pěnu naložte na dort a přidejte libovolně ovoce upravené na kousky.
Autor: -řís
Jako první prima balerína v historii uskutečnila celosvětové turné, během něhož se před jejím uměním skláněli všichni milovníci baletu. Přesto nebyla cesta Anny Pavlovny Pavlovové (12. 2. 1881 – 23. 1. 1931) za vytouženým povoláním snadná. Narodila se v ruském Ligovu u Petrohradu svobodné matce, pradleně Ljubov Fjodorovně a špitalo se, že jejím otcem je bohatý Žid, bankéř Lazar Poljakov.
Příjmení však získala po Matveji Pavlovovi, kterého si její matka vzala v době, kdy byly malé Anně 3 roky. O 6 let později zažila velké zklamání: Po shlédnutí představení Spící krasavice (Šípková Růženka) v petrohradském Mariinském divadle se chtěla stát za každou cenu baletkou, ale sítem konkurzu do tamní vyhlášené baletní školy neprošla. Vyučujícím se nelíbil dívčin na tehdejší dobu „nezdravý“ vzhled. Cílevědomá Aňuša ale nerezignovala a za rok už komisi o svém talentu přesvědčila. Radovala se nicméně jen chvíli. Svou „vyčouhlou“ postavou s dlouhýma tenkýma nohama mezi drobné spolužačky, které ji častovaly přezdívkou Koště, nezapadala a stejně tak si „neporozuměla“ s kroky a figurami klasické baletní školy. Annin zápal, cílevědomost i umíněnost však nakonec nad anatomií i technikou pohybu zvítězily. To už za sebou mladá umělkyně měla bezpočet lekcí plných dřiny u vyhlášených tanečních mistrů. Nebylo divu, že po absolutoriu coby 18letá nastoupila právě na prkna Mariinského divadla. Po založení Ruského baletu roku 1909 se stala přední postavou tohoto světoznámého souboru a již rok nato přesídlila natrvalo do Londýna.Za svou kariéru, kterou v jednom z hotelových pokojů v nizozemském Haagu ukončila smrt v důsledku zánětu pohrudnice, navštívila řadu zemí a lidé ji všude milovali i uctívali. Jedním z příkladů takové pocty je dort Pavlova, o jehož původ se dodnes přou Austrálie a Nový Zéland, kam Anna zavítala v letech 1926 a 1929. Keith Money, autor baletčiny biografie se spíše kloní k Novému Zélandu: Podle něj pochoutku připravil roku 1926 šéfkuchař hotelu ve Wellingtonu, kde Pavlovová bydlela. Inspirovala ho její sukně ze zelenkavého hedvábí. Ztvárnil ji z krému ze šlehaných bílků, křehký dortík naplnil šlehačkou a ozdobil kousky kiwi, aby docílil obdobného nádechu. (-tam-)