Zkušení chovatelé vědí, že u většiny bázlivých psů jejich problém nevznikl proto, že by se snad v mládí setkali s nějakou špatnou zkušeností, ale jde o pouhou neznalost dané situace, osoby nebo předmětu.
Kdy se socializací začít?
Schopnost přivykání na určité prostředí se postupem času snižuje, sice nikdy nezmizí úplně, ale socializace dospělého psa je mnohem obtížnější, než u malého štěněte. Ideální je proto začít s přivykáním na okolí v okamžiku, kdy štěňátko začne vidět a slyšet a je tedy schopno vnímat podněty ze svého okolí.
To by měl dodržet každý chovatel, i když ví, že jeho štěňata půjdou časem do světa. Měli by se s nimi tedy setkávat všichni členové domácnosti ať už lidé, nebo další psi či kočky. Zvěte návštěvy i cizí pejsky – ovšem jen takové, kteří mají ke štěňatům kladný nebo neutrální vztah, a kteří jsou zdraví a očkovaní proti všem nebezpečným psím nemocem.
Štěně kopíruje to, co dělají ostatní
Štěňata při setkání s novou věcí, osobou nebo prostředí velmi pečlivě vnímají, jak na tento nový podnět reagují ostatní. A tyto reakce pak kopírují, protože to je pro ně jediné vodítko k tomu, jak se chovat „správně“. Je tedy potřeba dávat štěněti správný příklad a neposkytnout mu příležitost, aby kopírovalo nevhodné reakce.
Nenechávejte své štěně v izolaci a seznamujte ho postupně se vším, co ho bude celý další život obklopovat. Buďte předvídaví, a i když třeba nyní neplánujete jezdit s pejskem do města, protože bydlíte na vesnici. Nikdy nemůžete dopředu vědět, kdy se psovi znalost městského prostředí bude hodit. Seznamujte ho s cizími lidmi a s cizími psy. Vozte ho autem, vlakem, autobusem, se vším, co vás napadne.
Socializace nebo resocializace dospělého psa jde mnohem pomaleji, než socializace štěněte. Využijte tedy vhodného věku vašeho štěněte, vyplatí se to vám i jemu.