V každém případě tito nešťastníci trpí. Strach je totiž jedna z nejméně příjemných emocí a představuje pro organismus ohromnou zátěž. Co bývá příčinou strachu?
Některý pejsek se už plachý narodí
Může jít také o určitou plemennou predispozici. Nedá se sice říci, že by příslušníci některého plemene byli šmahem všichni agresivní nebo bázliví, přesto se však některá plemena v seznamu pacientů veterinářů objevují častěji než jiná.
Například u leonbergerů, bernských a entlebušských salašnických psů nebo u šeltií je poměrně častá nedůvěra k cizím lidem a agorafobie (jde o plemena vyšlechtěná k práci v klidném přehledném terénu a k ostražitosti vůči „narušitelům“ hranic vlastního území). Pražští krysaříci, jezevčíci, jorkšírští teriéři a trpasličí pudli mívají strach z jiných psů (většinou nejde o charakteristický rys plemene, ale o následek nesprávné socializace a přílišné úzkostlivosti majitele nebo o špatnou zkušenost).
Dalším důvodem bývá vrozená plachost. V jednom vrhu lze najít štěňata neohrožená až drzá, a zároveň drobečky méně smělé až bázlivé. S přibývajícím věkem se rozdíly v povahách prohlubují.
Význam socializace a výchovy
Ke vzniku strachu mohou významně přispět chyby v socializační fázi, tedy v období mezi šestým a osmnáctým, popřípadě dvacátým týdnem. V této době jsou štěňata nejvnímavější k vnějším podnětům a vzorce chování, které si vytvoří, pak používají po celý život. Pokud jsou psi v tomto věku chováni izolovaně od lidí, jiných psů a ostatních zvířat a nezískají zkušenosti s nejrůznějšími situacemi, zvuky a pachy okolí, reagují pak na tyto podněty nedůvěřivě, vystrašeně, agresivně.
Často chybujeme také ve výchově. Většina z nás si dnes pořizuje pejska pro potěšení, jako kamaráda a společníka. Dělíme se s ním o svou snídani, o svou postel, pohovku, auto, dopřáváme mu spoustu pozornosti a péče. Na oplátku nám stačí, když se pejsek naučí pár základních povelů, aby byl jakžtakž ovladatelný a nikoho neobtěžoval, a když nám dává trochu najevo radost z naší společnosti.
Jenže bázlivý pes, ať už ke svému strachu přišel jakýmkoli způsobem, potřebuje pevnou oporu, aby se dokázal se strachem vyrovnat. Tu mu může poskytnout jen neohrožený a nezpochybnitelný vůdce smečky. Takže pozor: Bázlivému psu nejvíc prospějí jasná pravidla, denní pilování prvků základní ovladatelnosti a suverénní páníček.
Jak si se strachem poradit
Nejdůležitější je prevence, to znamená pečlivý výběr štěněte, správná socializace a výchova a vyloučení všech zbytečných strašáků z psího života. Když už se pejsek něčeho bojí, je nejlepší jít se poradit s veterinářem věnujícím se psí psychologii. Ten vybere tzv. desenzitizační cvičení přímo na míru konkrétnímu psovi a je-li to nezbytné, předepíše i vhodné léky. Pomoci by mohla i odborná literatura.
Foto: autorka, muj-pes.cz, dog-point.cz
Pro Hobbymanii.tv připravily 
dlouholeté práce v redakci odborných časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh se věnovala praxi malých zvířat, v posledních deseti letech již výhradně oboru „terapie poruch chování“ se zaměřením na psy a kočky.