Masožravé rostliny najdete po celém světě od Arktidy, přes pouště až po pralesy. Některé slupnou jen pár octomilek, jiné si pochutnají i na pořádném broukovi a pak jsou tu ještě ty, které dokážou spořádat i mlže, žáby, nebo myši. Většina z nich je spíše hmyzožravá, ale právě kvůli té druhé skupině se nakonec botanici shodli na společném názvu „masožravky“.
Proč žerou maso?
Je to tím, že tyto rostliny žijí v místech, kde je půda velmi chudá na živiny. Musely se tedy přizpůsobit a hledat potravu v živočišné říši. Evoluce z nich postupně udělala dokonalé, ale na životní podmínky skromné lovce. Což je pro nás jako pěstitele výhoda, nepotřebují žádnou velkou péči, umí se o sebe postarat.
Jak je pěstovat? Základem je substrát a voda
Masožravé rostliny, jak už jsme uvedli, neměly štěstí na půdu bohatou na živiny. Z toho důvodu je pro ně ideální zeminou jejich rodná rašelina. Smíchat ji můžete s perlitem nebo křemičitým pískem v poměru 2:1. Důležité je, abyste substrát udržovali neustále vlhký. Jestliže se o rostlinu dobře a pravidelně staráte a neobjevíte u ní plíseň, bude stačit, pokud ji přesadíte jednou za 2 až 3 roky.
Velmi důležité je, aby měly stejně jako každý jiný živý organizmus dostatek vody.
Ideálního stavu docílíte, když budete v misce pod rostlinou stále udržovat 0,5 cm až 1 cm vody. Pokud na delší dobu opouštíte své obydlí, nechte ji ve vodě klidně stát. Masožravky by s tímto vlhkým prostředním neměly mít sebemenší problém, jen jim dopřejte vodu měkkou, a pokud je z vodovodu, tak alespoň den odstátou.
Masožravky potřebují i dostatek světla a tepla
Většina z nich dobře snáší přímý sluneční svit, proto je dobré umístit rostlinu na parapet jižně nebo západně orientovaného okna. Na severní straně by masožravky kvůli nedostatku světla dlouho nevydržely. Rostliny dobře snáší teploty mezi 5 – 35 °C. V létě je tak můžete klidně postavit na balkon či jinam na čerstvý vzduch. Vyvarujte se umístění nad topením, protože suchý vzduch by je mohl nenávratně poškodit. Aby masožravky snesly nižší teploty, potřebují zazimovat. Některé ovšem snesou i mráz. Během zimování omezte zalévání a umožněte rostlině dostatečný přístup světla. Nejvhodnějším místem jsou zasklené balkony.
Adéla ještě nevečeřela? Krmte ji s rozvahou!
Krmení a potravu považuje většina začátečníků za to nejdůležitější, co masožravky potřebují. To je ovšem zásadní chyba. Nejprve je třeba zajistit masožravce kvalitní substrát, zálivku, světlo a teplo. Až potom přichází na řadu potrava. Pěstitelé se často dopouštějí chyby v tom, že je až nestydatě překrmují. To může následně způsobit jejich plesnivění a dokonce i úhyn rostliny. Masožravky není nutné „přikrmovat“, protože si sami čas od času najdou nějakou mouchu samy.
S čím začít?
Pro nás amatéry je ideální mucholapka podivná, rosnatky nebo špirlice, které se dají pěstovat i ve venkovních prostorách. Zkušenější pěstitelé ocení láčkovky, pro které je vhodným prostředím terárium či domácí skleník. Tyto rostliny totiž potřebují vlhkost přes 75 %.
Mucholapka podivná: Byla objevena v roce 1736 v USA a je jediným zástupcem svého druhu. Pro svůj vzhled byla přirovnána k pastím na lov lišek a nalákanou kořist dokáže sklapnout mezi zuby za 1/20 sekundy. Mucholapka je náročná na světlo a vodu. Substrát proto nenechávejte nikdy vyschnout.
Rosnatka: Byla také známa již v polovině 17. století, přičemž její „masožravost“ prokázal o něco později Charles Darwin. Celý rod rosnatek je velmi rozsáhlý a tyto rostliny se vyskytují na všech kontinentech.
Špirlice: Dalším rozmanitým rodem jsou špirlice, které se vyznačují řadou různě barevných a tvarovaných láček. Hmyz, který spadne špirlici do láčky se utopí v trávicích tekutinách. Špirlice patří mezi víceleté rostliny a pěstuje se na volném prostranství. Jsou schopny překonat i mrazy do – 25 °C. V létě vyžaduje rostlina trvalý přísun vody, v zimě je pak potřeba udržovat substrát vlhký. Mladé špirlice je možné i přihnojovat.
Autor: -jav-
Odborná spolupráce: Michal Vejsada, Hornbach