Ptáček, kterého před sto padesáti lety málokdo v Evropě znal. Důvody, proč je zrovna andulka tolik populární, jsou naprosto jasné a jednoduché. Je to její malá velikost, relativně nenáročný chov a v neposlední řadě charakter – andulky dokážou být výbornými společníky. Pokud se jim majitel opravdu věnuje, spousta z nich vykazuje schopnosti mluvení – tedy napodobuje některé lidské zvuky a občas až velmi dokonale. Navíc mají docela dlouhý život, mnohé se dožívají až 18ti let.
Andulky nejsou z pralesa, ale z australských pouští!
Možná vás to překvapí, ale přirozeným životním prostředím andulky vlnkované jsou rozsáhlé pouštní a polopouštní oblasti Austrálie. Tamější obyvatelé hejna andulek sledovali, protože ta vždy našla vodu nebo úrodnou oblast plnou potravy.
Původní andulky, stále ve své domovině hojně přítomné, jsou menší, než nám dobře známé kusy z domácích evropských chovů. Také pestré barvy byly vyšlechtěny až v umělých podmínkách, klasická andulka je zelená se žlutou hlavičkou. Pohlaví je odlišeno jiným zbarvením zobáčku.
Historie chovu
Andulky objevili Britové během osídlování Austrálie a dovezli tyto milé ptáčky s sebou zpět do své domoviny. Poprvé andulku vlnkovanou popsal v roce 1805 George Shaw (anglický botanik a zoolog), latinským názvem ji označil a do taxonomie zařadil John Goud (anglický ornitolog) v roce 1840.
A už od roku 1850 se objevují první vyšlechtěné formy, které se lišily od původních zejména velikostí. Dalším cílem šlechtitelů byly barvy. Výsledek dnes taky dobře známe. Andulka se postupem času stala velice oblíbenou mezi všemi vrstvami společnosti. Byla malá, milá, levná na pořízení i chov a přitom také hravá a chytrá. Co víc by si člověk od domácího mazlíčka mohl přát?
Jak jsme si již řekli, dnes to andulka dotáhla na třetího nejoblíbenějšího domácího mazlíčka. Díky mnohaleté trpělivé a důsledné práci šlechtitelů, tak dnes zájemci o chov mohou vybírat mezi andulkami zelenými, bílými, fialovými, šedými, modrými a mnohými jinými. Stabilní a trvalý zájem o chov andulky dovoluje výrobcům orientovat se přímo na potřeby malého ptáčka a tak je dnes i materiální stránka chovu snadnou záležitostí.
Základy chovu v dnešních podmínkách
Ohledně klece je dobré spolehnout se, alespoň v základu, na více než stoleté zkušenosti profesionálních chovatelů. Klec by tedy měla mít alespoň dvě stěny v pravém úhlu k podstavě. Stěny by navíc měly být tvořeny z pevných drátů, pletených vodorovně, aby byl andulce umožněn šplh, který je pro ni přirozený.
K odpočinku andulce slouží také rozličná bidýlka. Zde se chovatelům osvědčila více ta přírodní, přičemž je třeba dbát na původ dřeviny – některé mohou být pro andulku jedovaté. Andulky totiž do bidýlek koušou, obrušují si tak svůj zobák. Proto je také potřeba bidýlka pravidelně měnit – interval určí ptáček sám intenzitou svého okusování.
V nabídce obchodů s potřebami pro domácí zvířatka je možné nalézt také spoustu rozličných hraček. Jsou to různá houpátka, rotující kuličky, okusovátka a podobně. Můžete některé vyzkoušet, ale všeho s mírou, klec musí ptáčkovi umožňovat volný pohyb. Perfektní hračkou je zrcátko, s tím si andulka vystačí kolikrát nade vše. Jenom je údajně lepší ji nejdříve naučit mluvit a až pak jí ukázat zrcátko, protože jinak se prý více věnuje svému já v odraze a mluvení už ji nezajímá.
Jako podestýlka je nejjednodušší papír. Nejlepší je obyčejný, bílý, bez nápisů. Můžete samozřejmě klidně použít i jakýkoliv jiný, třeba noviny, jen je třeba hlídat, zda papoušek podestýlku neokusuje. Papír samotný mu sice výrazně nevadí, tiskařské barvy jsou ale pro něj jedovaté.
Čím andulku krmit
Jako krmení slouží andulkám zrní – výrobci nabízejí spousty rozličných druhů. Také můžete zkusit Vašemu papouškovi nabídnout nějaké ovoce nebo zeleninu. Protože pro ni tento druh potravy není přirozený, nebude ji nejspíš znát, ale třeba najdete nějaké druhy, které jí zachutnají. Jen je opět třeba hlídat jedovatost, přesný přehled rostlin, které jsou pro andulky vlnkované toxické (např. broskev, avokádo) naleznete na internetu nebo v odborných publikacích věnujících se jejich chovu.
Spoustě chovatelů se také osvědčilo přikrmování vitamínovými a minerálními tyčinkami. Ptáčci tak získávají opravdu plnohodnotné spektrum vitamínů a minerálů, což se projevuje nejen na jejich náladě, ale zejména na kvalitě a vzhledu její opeření.
U doma chovaných zvířat nesmíme nikdy zapomínat na vodu. Andulkám můžete do klece umístit misku nebo napáječku. Z hlediska údržby je jistě vhodnější napáječka, ve které je voda lépe udržována čistá. Přesto je velmi vhodné měnit vodu každý den. V misce je nutno měnit vodu podle znečištění, tedy mnohdy i vícekrát za den.
Jak tedy sami vidíte, ačkoliv je andulka jedním z na chov méně náročných zvířat, přesto je třeba starat se o ni každý den. A pokud si chcete s vaším papouškem užít opravdovou zábavu, je dobré jej pravidelně pouštět z klece. Časem se naučí sám i vracet a uvidíte, že Váš život nabere s létajícím kamarádem naprosto jiné obrátky. Hlavně nesmíte zapomínat, že andulka je od přírody společenský pták, proto je nejšťastnější, když se jí dostává maximální pozornosti, nebo když je chována v páru či skupince.
Autor: David Navara
Foto: Pixabay.com
