Dnes toto plemeno známe s typickými vráskami v obličeji, ovšem jeho starobylí praotcové takhle rozhodně nevypadali. Původní čínský šarpej totiž žádné takové vrásky nemá, je vyšší a štíhlejší, než jeho dnešní „západní“ typ, uznaný i FCI.
Původní Šarpej byl silný, odolný pes s širokým pracovním a hlídacím využitím, rozšířený postupně po celé Číně. Výzkumy dokázaly, že z hlediska genetického vývoje psích ras je šarpej nejstarší a základní asijskou rasou, která dala vzniknout japonským špicům, sibiřským plemenům a podobně. Spojitost s rasou Čau Čau není prokázána, jediným společným znakem obou plemen je modro-černě zbarvený jazyk.
Jeho ustarané vrásky mají původ v ringu
V pozdějších dobách byla síla šarpejů využita (zneužita) ke psím zápasům. V těchto dobách taky už psi vypadali jinak a měli své typické vrásky a silné kožní záhyby. To jim pomáhalo v boji, zakousnutý protvník jim neublížil, naopak se mohli díky volné kůži sami otočit tlamou, jak potřebovali a protivníka tvrdě zakousnout. Ačkoliv dnes se již od tohoto ne zrovna hezkého „sportu“ upouští, v dějinách lidstva bylo období, kdy byly psí zápasy velmi oblíbené a bylo v nich hodně peněz. Kvalitní psí zápasník pak byl opravdový poklad.
Obrovský problém rase způsobila komunistická revoluce, která byla pro plemeno doslova pohromou. Nakonec Matgo Law, obchodník z Hongkongu, dosáhl toho, že bylo 200 jedinců převezeno do Spojených států. Šarpej tak, jak ho známe dnes, je tedy výsledkem amerického chovu založeného právě na oněch dvou stech zachráněných psech.
Autor: David Navara
Foto: Wikipedia.cz, paxabay.com
