Naši předkové v něm viděli mnohem hlubší symboliku. Slovem „masopust“ se označuje třídenní svátek, ale také období od Tří králů (6. ledna) do Popeleční středy, kterou začíná čtyřicetidenní půst trvající do Velikonoc. A poněvadž je datum Velikonoc pohyblivé, slaví se různě také masopust. Jeho konec nastává v rozmezí od půlky února až do půlky března. Původ má nejspíš už v dobách předslovanských, kdy se naši předkové loučili se zimou. Doslova však význam slova masopust znamená opuštění masa. Představuje čas hodování mezi dvěma postními dobami. Lidé se v tomto období nejen veselili při tancovačkách a svatbách, ale dělali také zabíjačky, lidové průvody v maskách a taškařice a nejrůznější rituály, včetně scénických výstupů. O masopustních rejích jsou v Čechách i na Moravě dochované písemné záznamy už ze 13. století.
Na Tučný čtvrtek jedli lidé co nejvíce,
Masopust vrcholil vždy na Tučný čtvrtek, kterému se říkalo také „tučňák“. Ten den se jedlo co nejvíce, aby měl člověk celý rok plno síly. Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. Oběd byl bohatý, ale krátký – všichni se totiž hned po jídle chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi, kde se tanec často protáhl až do rána. Ve znamení zábavy a tance probíhalo i masopustní pondělí. Na mnoha vsích se konal tzv. mužovský bál, kam neměla přístup svobodná chasa. Tancovali tak spolu jen ženatí a vdané.
Průvod maškar
Vyvrcholení masopustu připadlo na úterý, kdy vesnicemi hýřily rozpustilé průvody roztodivných maškar. Také se hrála masopustní divadelní představení, která si obvykle nacvičily děti ve škole. Obchůzky masek neměly žádná pravidla, záleželo jen na vtipu „maškarádů“, jaké taškařice budou po vsi vyvádět. V každé chalupě na ně čekalo vždy něco k zakousnutí a především pálenka a pivo. V žádném průvodu nesmělo nikdy chybět několik tradičních masek, jež se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou býval šiml, v němž se často skrývaly dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, babka s nůší, kominík s žebříkem, kozel a celá řada dalších – třeba Žid s pytlem nebo rancem na zádech.
Pohřbívání basy
Lidé věřili, že budou-li o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se ďábel v podobě cizince v zeleném kabátě. Proto končila masopustní zábava vždy přesně úderem půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář oznámil, že začíná Popeleční středa a s ní předvelikonoční půst. V některých regionech se o půlnoci zakončovala muzika pochováváním basy jako symbol toho, že si teď muzikanti až do Velké noci nikde nezahrají.
A jaké pranostiky se k masopustu váží?
Krátký masopust – dlouhá zima.
Na ostatky lužky – budou jabka, hrušky.
Masopust na mrazu – někdo přijde k úrazu.
Je-li rybník na masopustní úterý zamrzlý, čeká nás neúroda po celý rok.
Suchý půst, úrodný rok.
Bude-li o masopustu příjemné povětří, bude dosti hrachu.
Jaké počasí se drží o Popeleční středě, takové bude po celý rok.
Autorka: Hana Raiskubová