Paní Hana se momentálně stará na jejich chalupě o svou 95letou maminku. Je to úvazek na 24 hodin denně, a tak se manželé do svého bytu jen tak brzy nepodívají. Probíhající rekonstrukci tedy zatím sledují jen prostřednictvím fotek a vyprávění své dcery. Ta se s námi o své zkušenosti s generální přestavbou matčina bydlení rozhodla podělit a poradit, na co všechno si dát pozor.
Rada první: S návrhy si vyhrajte, vyplatí se i rady odborníků
U zrodu rekonstrukce byly desítky nejrůznějších katalogů, pátrání na internetu a konzultace s majiteli bytu prostřednictvím e-mailů nebo Skype, popřípadě při víkendových návštěvách na chalupě. „V případě WC a koupelny jsme měli k dispozici také vizualizaci s přesnými rozměry od jednoho koupelnového studia,“ vzpomíná na začátky oprav bytu dcera Hana Ryšavá. „Pak ovšem přišly na řadu pastelky a lepítka, na návrzích se podílela celá rodina,“ dodává. Vybrali dlažbu, obklady i zařízení a mohlo se začít…
Rada druhá: Dejte na reference
Spousta těch, kdo se rozhodli pustit do rekonstrukce, vám potvrdí, že nejdůležitější je najít dobré řemeslníky. Obrátit se na nejbližší firmu nebo na dodavatele s nejnižší cenou je sázka do loterie. Ptejte se proto známých i sousedů, mohou vám doporučit někoho, s kým mají dobré zkušenosti. V případě, že takový řemeslník ve vašem okolí není, nenechte se ukolébat sladkými řečičkami zájemců, jak jsou dobří. Ten poctivý vám dá na sebe reference.
Naši stavebníci měli ovšem štěstí. Věděli, že nejdříve bude třeba kompletně vyměnit elektroinstalaci, proto se dohodli s kamarádem elektrikářem. „Bylo vidět, že u práce přemýšlí, přicházel s vlastními nápady,“ říká paní Ryšavá.
Totéž platilo i o stolaři z rodné vesnice manžela. Spoustu věcí bylo třeba vyrobit na míru, když viděl, že jeho zákazníci tak trochu tápou, ochotně poradil…
Rada třetí: Důvěřuj, ale prověřuj
Spoustu práce čekalo také zedníka, obkladače a vodaře. „Doporučil nám je kamarád elektrikář, do neprověřené firmy se nám nechtělo,“ vysvětluje dcera majitelky bytu.
Přesto, že šlo o šikovné řemeslníky, bylo třeba je přece jen občas kontrolovat. „Moc chyb neudělali, ale do sprchového koutu například zabudovali rohovou namísto obloukové vaničky. Včas jsme na to přišli, pánové bez mrknutí okem do dalšího dne všechno napravili, takže v pohodě,“ podotýká paní Hana.
Co by se dnes udělalo jinak?
.jpg "Dnes byste už původní chodbu sotva poznali")
Spousta věcí se udělat musela, i když sousedé asi moc velkou radost neměli. Nejtvrdším oříškem bylo zřejmě odstranění starého linolea, položeného na chodbě a v kuchyni. Drželo tak pevně, že zedník použil tzv. kango a sundával lino centimetr po centimetru. Jaký to byl hluk, si dovede představit…
V každém případě dnes stavebníci trochu litují, že nenechali vybourat dveře z předsíně do koupelny a na WC. „Tehdy jsme to považovali za přece jen už dost šílený zásah, takže jsme od toho upustili. Ale určitě by bylo mnohem lepší, kdybychom tam nechali udělat kazetové zasouvací dveře. Nepřekážely by a nezabíraly prostor jako ty původní, které se navíc otevírají dovnitř,“ konstatuje dcera majitelů rekonstruovaného bytu.
Foto: Hana Ryšavá
Pozn.: Příště se podíváme, jak se stavebníkům povedla rekonstrukce kuchyně.