Životní cesty oscarového režiséra a matky jeho dvojčat Petra a Matěje Formanových se rozešly poté, když Věra Křesadlová dala přednost životu doma před emigrací. Stále hrála, s divadlem jezdila i do zahraničí, za zmínku stojí i to, že v 90. letech za prezidenta Havla pracovala také na Pražském hradě.
S tiffany technikou se seznámila v Americe
S lampami zhotovenými tiffany technikou (jde o spojovaní kousků skla kovovými pasky a posléze roztaveným cínem), které se později staly její vášní, se Věra Křesadlová setkala už před mnoha lety, když v Americe poprvé navštívila Miloše Formana.
Tady ji okouzlily lampy sestavené z kousků barevného skla. „Tak si nějakou vyber,“ vyzval ji kdysi ještě manžel Miloš Forman v obchodě na Páté Avenue. „Byly jich tam stovky a samozřejmě jsem sáhla po té největší. Jenže vyšlo najevo, že stojí dva a půl tisíce dolarů a drahé byly i ty menší, a na to jsme tenkrát neměli,“ líčí dávnou historii. Zájem o lampy ve stylu Tiffany ji však už nepustil.
Naše rada pro začátečníky: Tiffany technika je metoda poměrně náročná a drahá. Proto začínáte-li s ní, zkoušejte nejprve pracovat s obyčejným čirým sklem od sklenáře. Nepouštějte se hned do složitých lamp, ale zkuste to s tvarově jednoduchými vitrážkami. Naučte se sklo řezat, objevíte tak příslušné zákonitosti na levném materiálu.Německé pátrání
To se ukázalo i o pár let později. „Jezdívali jsme vystupovat do Německa a tam jsem na ně znovu narazila,“ vypraví. „Po představení za námi chodili přátelé, a tak jsem jednu kamarádku poprosila, aby se poptala po příslušném obchodě.“ To už ovšem neměla na mysli ani tak hotové lampy, jako spíše jednotlivé komponenty, z nichž by si je mohla sama udělat. Když přijela za rok, kamarádka ji hlásila: „Už jsem ten krámek objevila.“
Šlo o malý hobby obchůdek, kde si Věra „nakoupila fidlátka“. S vlastní výrobou však byla odkázaná na sebe a na metodu pokusů a omylů. „Tuhle jsem vyrobila jako první,“ ukazuje na velkou a značně složitou lampu nad jídelním stolem. „Je na ni vidět, jak je nedokonalá. Dneska bych ty spoje dělala o poznání tenčí, ale tenkrát jsem měla k dispozici jen jeden druh stejně širokých měděných pásků na spoje, zatímco dnes si můžu vybrat, jaký potřebuju,“ dává nahlédnout do výrobní problematiky. V současnosti lze najít už řadu lidi, kteří se tiffany technikou zabývají – ať amatérsky nebo na profesionální úrovni, běžné jsou také kursy na to téma.
Docela drahý koníček
„Nechcete nám dát něco do galerie?“ zeptal se Věry před lety jeden člověk, když se dočetl, čím se zabývá. Postrčil ji tak mezi profesionály. „Dnes už tohle dělá spousta lidí a někteří to zkoušejí i doma,“ uvědomuje si Věra, „když ale zjisti, jak složité to je, často je to odradí.“
Tiffany technika je totiž metoda náročná nejen na zručnost a pečlivost, ale je to i pěkně drahý koníček. „Metr čtvereční skla stojí i několik tisíc. Musíte mít přitom velkou zásobu barev a schovávat i střepy, abyste mohli kombinovat. „Ne každá barva se hodí ke každé,“ snaží se přiblížit jedno z hledisek.
Autor: Jiří Savinec