Ještě naše babičky znaly rebarboru (Rheum rhabarbarum) neboli reveň velmi dobře. A nechyběla snad na žádné zahrádce. Je to nejen lahodná součást pokrmů, jde také o skvělý přírodní lék. Právě kvůli jejím léčivým účinkům ji z Číny a Mongolska začali dovážet Arabové a díky tomu se později rozšířila do celého světa. K nám dorazila už někdy v polovině 18. století.
Jak rebarboru pěstovat?
Ačkoliv někdo tvrdí opak, reveň má raději spíše stinné místo – můžete ji dát třeba k ovocnému stromu. Ale pozor, tahle řapíkatá rostlina se v pohodě dožívá 8-10 let a dorůstá do šířky i výšky kolem jednoho metru a více, tak
na to myslete! Podle zkušených zahradník se ji laikům ze semínka v našich podmínkách podaří vypěstovat jen zřídka. Požádejte raději někoho, kdo ji má už vzrostlou o část trsu, budete ji i dříve sklízet. Žádnou velkou péči nebude potřebovat, jen ji za sucha nezapomeňte zalévat dešťovou vodou.
Jak ji sklízet?
Až tak budete činit, vybírejte si jen mladší, zelené nebo načervenalé řapíky (listy ani květ nesklízejte!). Ty starší jsou už tuhé a málo šťavnaté. Pamatujte na zkušenost našich babiček, které rebarboru trhaly většinou do 24. června, tedy do svatého Jana. To je opravdu mladá bez většího množství šťavelanů. V červenci už listy neuřezáváme, aby rostlina mohla vytvořit velké trsy s dostatkem zásobních látek.
Proč rebarboru jíst? Čistí organizmus!
To moc dobře věděli už Číňané i Arabové. Obsahuje spoustu vitaminů skupiny B, dále niacinu, protisklerotických flavonoidů a provitaminu A, stejně jako vápník, draslík, fosfor nebo hořčík. Pročistí organismus, pomáhá funkci zažívacího traktu, má pozitivní vliv na kondici svalů, kůže, vlasů i pokožky a hodí se i při dietách, protože na sebe váže tuky. Rebarboru si odpusťte jen v případě, že máte žlučníkové nebo ledvinové kameny, překyselený žaludek nebo revma. Stejně tak není vhodná pro těhotné a těhotné a kojící ženy!
(jav)