Bali, ostrov úsměvů… Tenhle slogan vypadá jako dobrý reklamní trik cestovek. Ale stačí vyjít z haly zdejšího letiště a člověk se rázem ocitne v pohádce. V pohádce plné jasných barev, příjemných vůní a – úsměvů.
Jdete po rušné ulici a připadáte si, že jste se po delší době jen vrátili domů. Všichni se k vám chovají jako dobří sousedé, co vás znají odmalička. „Ahoj, jak se máš? Jak dlouho se zdržíš? Kolik máš dětí?“, ptají se. A přitom se usmívají. Není to ale jen ten zdvořilý úsměv, jaký známe třeba u Japonců. Tohle jsou úsměvy opravdové, od srdce. Dáte se do řeči a ani si neuvědomíte, že vás ten pohodový svět okolo začíná pohlcovat. Náhle se přistihnete, že máte na tváři zrovna takový úsměv a náladu přímo skvělou. Stačilo pár chvil a Balijci vás „sbalili“. Jste jedním z nich…
Hinduistický ostrůvek v muslimském moři
Bali je součástí Indonésie, největšího ostrovního státu na světě, rozkládajícího se na více než 17 tisících ostrovech. Většinu z téměř čtvrt miliardy obyvatel tohoto státu tvoří muslimové. Jen Balijci jsou hinduisté. 
Svou víru si uhájili i v době, kdy tu od 16. století až do roku 1945 vládli Holanďané.
Velká vzdálenost od Indie ale původní hinduismus postupně přeměnila. Zdejší obyvatelé uctívají více než dva a půl tisíce bohů a bůžků a konejší také spostu zlých démonů. Všechny je třeba také nakrmit, aby člověku zachovali přízeň. A tak jsou malé krabičky z palmového listí všudypřítomné. I pouliční prodavač každé ráno vloží do krabičky hrstku rýže, nějakou sladkost, pár květů a občas i cigaretu, aby mu bohové zachovali přízeň a jemu šly dobře obchody. Zapálí vonnou tyčinku a pokud ta hoří, bohové „jedí“. Pak už se o obětinu nikdo s výjimkou vrabčáků a potulných psů nestará.
V době svátků pak věřící nosí do chrámů, kterých jsou na Bali tisíce, obětin rovnou plné koše. Také tancují, zpívají, veselí se. A neboť bohů je mnoho, slaví se tu svátky téměř nepřetržitě. Až člověk přemýšlí, kdy ti lidé vlastně pracují…
Zmatení jazyků
Bali je nejbohatším ostrovem Indonésie s největšími příjmy na osobu. Navíc si zdejší obyvatelé po dlouhá staletí uchovávali určitou samostatnost a odlišnost.
„Na ostrově jsou lidé rozděleni do čtyř sekt. Nejvyšší tvoří kněží, níže jsou bývalí bojovníci, pak následuje něco jako střední třída a pak nejnižší, do které patří 90 procent lidí,“ vysvětluje mi můj balijský kamarád I Madra Wayan s tím, že každá kasta navíc mluví svým vlastním jazykem. „Jako příslušník nejnižší kasty musím znám všechny čtyři jazyky, pokud se chci domluvit s někým výše postaveným,“ dodává. Tak jako v Indii se ani tady jednotlivé kasty téměř nemísí, není zde však nejnižší kasta „nedotknutelných“.
Pro cizince je ale zdejší nejpoužívanější jazyk jednoduchý. Chcete-li například říct množné číslo, stačí dané slovo říct dvakrát za sebou…
Text a foto: Jaroslav Volný
Na Bali se ještě znovu podíváme v některém z dalších dílů Cestománie. Dozvíte se například, proč dospělým Balijcům chybí v chrupu špičáky a seznámíte se s dalšími zvláštnostmi toho půvabného ostrova.