Cizokrajné rostliny z jižních krajin budily vždy velkou pozornost, a když už se je podařilo v domácích podmínkách jakžtakž „zvládnout“, vyvstal brzy problém, kam s nimi. „Přes léto se samozřejmě dá většina z nich letnit v zahradě, ale před příchodem mrazů se musí nacpat do skleníku, případně člověku uberou prostor v domě, ideálně v chladné chodbě. A totéž byl i můj případ,“ směje se Josef Bučko. „Proto jsem se zaměřil na druhy, které by mohly ustát naši zimu venku, nejlépe bez zakrytí, případně s využitím ne příliš náročné ochrany. V mém případě to vlastně byla nutnost,“ dodává.
„Chlupaté a nechlupaté„
Zpočátku experimentoval s rostlinami, které byly u nás běžně k dostání v květinářstvích, ale chtít tehdy konkrétní druh, například obyčejný Trachycarpus, bylo zhola nemožné. „V nabídce byly jen ,palmy´, v lepším případě ,chlupaté´ nebo ,nechlupaté´. Až později se začalo o řadě rostlin psát v časopisech a vůbec největším zdrojem informací se pak stal internet,“ vysvětluje pěstitel.
„Na webu najednou bylo možné objevovat a kontaktovat další šílence, kteří měli s přezimováním těchto druhů své zkušenosti, a člověk se k nim dokonce mohl podívat. Ať už prostřednictvím fotografií na monitoru, nebo doopravdy.“ A tak se Josef Bučko vypravil do severní Ameriky, aby v tamních polopouštích zjistil, že i juky a agáve, které zde rostou, by stály v našich podmínkách za vyzkoušení. Vždyť noční teploty v jejich domovině často klesají výrazně pod bod mrazu! Takže svůj sortiment opět o něco rozšířil. A k jakým zkušenostem nakonec došel?
Ve skleníku jen choulostivky, zbytek na mráz!
Co se zmiňovaných cykasů týče, i nadále je ponechává v době mrazů ve skleníku. „Tady opravdu nemůže být řeč o přezimování v zahradě. Ale přes léto se dají letnit. A palmy, samozřejmě jde o vybrané a osvědčené druhy, se dají ve volné půdě pěstovat vcelku spolehlivě, a to i bez ohledu na průběhu zimy,“ říká pan Bučko.
Vyhovuje jim prakticky jakákoli zem, ale důležitá je zásada, že v zimě vyžadují ochranu před vlhkostí. Nikoli však kolem kořenů, jak se často doporučuje, ale chránit se musí vrchní listová část, hlavně růstový vrchol. Jakmile do něj naprší nebo nasněží a voda v něm zmrzne, je to začátek konce,“ upozorňuje. A totéž podle něj platí pro vybrané juky, jež ovšem vyžadují výrazně lehčí a propustnější zem s přídavkem písku a štěrku. Trocha sněhu a mráz jim potom rovněž neublíží.
Krása musí přežít!
V případě exotů přezimovaných u nás venku je nicméně třeba vzít v úvahu ještě jeden důležitý faktor, a to vzhled rostlin po prodělané zimě. „Z tohoto pohledu tedy není podstatné, zda palma či juka silné mrazy přežila, ale musí také vypadat hned po odeznění mrazů trochu k světu,“ upozorňuje Bučko. „Vždyť kdo by chtěl mít v zahradě každý rok na jaře pár holých klacků, které do příchodu zimy s bídou obrazí, aby vzápětí zmrzly nanovo!? Vybírat je proto třeba druhy, které naše zimy opravdu ustojí v pořádku, maximálně přijdou o pár listů…“
Připravil: Jiří Savinec
Foto: Josef Bučko a autor