HOBBYMANIE(5)

Filatelie: Dobrodružná honba za modrým pokladem, zvaným Mauritius

Přidat na Seznam.cz
Podívejme se dnes společně na dramatický příběh známky z obálky odeslané z poštovního úřadu Mauricius, která dnes dosahuje hodnoty přes milion dolarů.

Začalo to roku 1847

Na začátku této cesty nás kroky sběratele zavedou na tropický ostrov v Indickém oceánu.  Maricius byl tehdy kolonií Velké Británie. Známky Post Office Mauricius byly v té době ještě stále neznámé a firmy obchodující s ostrovem dostávaly dopisy, které byly označeny mauricijskými známkami. Osudným dnem, kdy vstoupily dnes proslavené známky do historie filatelie, byl zářijový den roku 1847. Tehdy tyto miniaturní čtverečky papíru se zubatými okraji posloužily k rozeslání pozvánek na maškarní ples pořádaný manželkou místního guvernéra právě na tropickém ostrově Mauricius. Protože od července do října tu vládla zima, každá významná rodina tu dobu ráda využila k uspořádání soirée, hudebních večerů a plesů. Místní smetánka tak využila Mauricius Post Office k rozeslání pozvánek. Ani jeden z pozvaných tehdy ještě nemohl ani tušit, že miniaturní podobenka královny Viktorie v modrém provedení jednou dosáhne hodnoty přes milion dolarů.

Tehdejší známky měly dvě odlišné nominální hodnoty. Oranžová známka měla jednopencovou hodnotu, zatímco verze dvoupencová byla vytištěna vzácnější modrou barvou. Odhaduje se, že pro tuto příležitost bylo tehdy vytištěno až 500 kusů obou nominálních hodnot.

Proč známky neměly razítko?

Známka byla označována za nepoužitou, což byla tak trochu záhada. Jak k tomu vlastně došlo, že známka prošla tolika rukama a nebyla orazítkovaná? A tak zůstal zářivě modrý exemplář dvoupencové známky Post Office zachovaný v celé své kráse.

Po této společenské události upadly známky v zapomnění a až v roce 1865 se dvoupencovka objevila na sběratelském trhu ve Francii. Zásadní bylo, že na tomto malém čtverečku papíru s podobenkou královny nebyla uvedena slova „Post Paid“ ale slova „Post Office“. Známka byla tedy vyhodnocena jako velmi vzácná a podle toho se zvýšila i její cena na počínajícím sběratelském trhu.

Exemplář slavné dvoupencovky, modrý mauricius „Post Office“ se znovu v Evropě objevil ve Skotsku, a to v roce 1903 v jednom dětském albu. O něco později začalo být Skotsko považováno ze filatelistický ráj, za ideální loviště pro sběratele starých známek.

Známka jako lovecká kořist

Dražba konaná 3. 1. 1904 byla první dražbou, kdy se začaly pořádat aukce známek ve Velké Británii. Známku získal ten, kdo za ni nabídl nejvyšší částku. Na nezapomenutelné první dražbě byl M. M. vydražen za 1450 liber. Za neznámým kupcem byl skryt princ velšský, druhý syn Edwarda VII. Narodil se roku 1865 a celý život byl vášnivým filatelistou. Specializoval se na sbírání známek z britských kolonií, na kterých byli vyobrazeni jeho otec a babička. Tehdy začala hvězdná kariéra M. M. Princ byl opravdovým nadšencem, který uměl ocenit kvalitu. Navíc se radoval, že zabránil tomu, aby známka odcestovala do Německa.

V Baladě o sběratelském nebi se o M. M. píše jako o filatelistově trumfovém esu nebo jako o předmětu honby, či perle nezměrné ceny. Tři exempláře dvoupencovky změnily za svou existenci svého majitele hned několikrát.

Jedna ze známek je dnes uložena ve švédském poštovním muzeu. Ta má pouze v dolním levém rohu jakýsi vybledlý náznak červeného razítka. Samostatná druhá modrá dvoupencovka je na tom podobně.

Tři modré varianty dvoupencovek byly považovány vždy za hodnotnější, než trojice červenooranžových jednopencovek. Mohla za to možná jejich vyšší nominální hodnota, možná vzácnost modré barvy, která tehdy nebyla zdaleka tak všední barvou, protože modrý pigment byl velmi drahý. Anebo za to mohla symbolika modré barvy, která byla vždy spojována s královskou hodností.

V současnosti je zachováno 14 červených mauriciů a 12 modrých, z nichž 2 má ve své sbírce britská královna Alžběta II. a dva vlastní berlínské poštovní muzeum. I když je na světe v současnosti mnoho známek, které jsou mnohem vzácnější, modrý mauricius stále zůstává tou nejdražší známkou na světě. Je totiž stále obestřen záhadami a legendami.

Text: Zuzana Bohdalová

Napsat komentář