Podle tradice navštěvovaly na vesnicích příbytky lidí záhadné postavy „Lucek“ právě v den svého svátku – 13. prosince. Když nestihla hospodyňka řádně vydrhnout podlahu, dřevěný stůl nebo chybělo čerstvě vymalování nad kamny, mohla mít návštěva postav ve sněhobílých plachetkách s pomoučeným obličejem až hororový nádech. Tím spíše, že Lucky při trestání špatných hospodyněk nepromluvily ani slovo. Kromě husích peroutek na smýčení prachu u sebe nosily také dlouhý nůž. Dětem tak před blížícími se Vánocemi připomínaly, že se na Štědrý den muset držet přísný půst. Kdo by jej porušil, tomu Lucky pohrozily rozpáráním břicha s tím, že pak hříšníkovi do něj nacpou kroupy. Děti, které se uměly pomodlit, Lucky obdarovaly, ostatním naopak pohrozily metlou. Záhadné postavy především kontrolovaly, jak je domácnost uklizená, nebo samy napodobovaly různé práce. Ometaly a bílily stěny, myly podlahy nebo rozdělávaly oheň. Úklid měl symbolizovat očistu od všeho starého a nepotřebného.
Kdo byla Svatá Lucie?
Svatá Lucie ze Syrakus žila koncem 2. století. Patří mezi luteránské i katolické svaté a uznávají ji také některé severské národy. V křesťanské tradici se připomíná jako panna a mučednice. Podle legendy se Svatá Lucie rozhodla pro panenský život a všechen svůj majetek rozdala chudým. Odmítala své nápadníky a kvůli jednomu si nechala dokonce vypíchnout oči. Legenda dále praví, že jí byl zrak zázračně vrácen. Zhrzený ctitel ji však udal jako křesťanku a Lucii odsoudili k prostituci. Zavražděna byla kolem roku 304.
Pověry a lidové tradice
Jméno Lucie znamená světlo. Podle lidové tradice údajně také zahání zimu, temnotu a chmury nejen z příbytků, ale i z lidské mysli. Lidé věřili, že vánoční čas má tajemnou moc a dá se v něm nahlížet do budoucnosti. Samotné Lucky, jež bez zaklepání vcházely do domů právě 13. prosince, zosobňovaly duše ženských předků.
V každém kraji vypadají legendami opředené démonické bytosti trochu jinak, vždy jsou však podle tradice zahalené v bílém. Od domu k domu chodily skryté pod plachetkou, na Táborsku dokonce s maskou a velkým zobákem. Samotný zobák představuje očištění člověka od všeho zlého, temného a starého. Obličej mívaly Lucky poprášený moukou. Většinou pouze předváděly pantomimou, takže se jich mnohdy bály nejen děti, ale i dospělí. Dřív se věřilo, že v nejkratších dnech roku mají nad námi velkou moc temné síly. S příchodem křesťanství se začalo tradovat, že se Lucie proti nim umí postavit. Platila proto zároveň za ochránkyní proti temným silám a používala i magii.
Ode dne sv. Lucie až do Božího hodu dávaly hospodyně dobytku kousek těsta s kořením. Zaříkávaly přitom, aby dobytek neuhranuly čarodějnice. Na vrata chlévů se dělaly po svátku svaté Lucie svěcenou vodou tři křížky. Na Zlínsku lidé každý den odkládali jedno poleno, aby oheň z tohoto dřeva celý rok chránil příbytek před čarodějnickými rejdy.
Svatá Lucie – patronka přadlen a nevidomých
Svatá Lucie je považována za patronku přadlen. Ženy v tento den nesměly příst, šít, prát, ani drát peří. Věřilo se, že kdyby je Lucie uviděla, hodila by komínem do světnice tolik prázdných vřeten, že by místnost zaplnila, a ony by pak musely všechna vřetena napříst.
Autorka: Hana Raiskubová