Adriana je naopak typicky městský člověk, kterého by nedostupnost takových výdobytků, jako jsou kavárny, divadla a společnost přátel brzy umořila. Ovšem žít by nedokázala ani bez zahrady u jejich domu, o kterou se stará především ona. Doslova se v tom našla.
Vilu ve strmém svahu, odkud je výhled na Prahu zacloněný z velké části zelenými svahy a také bujnou vegetací všude kolem, si Luděk vyhlédl pro život už před několika desítkami let lety. Adriana se tu zabydlela o něco později a místo ji okamžitě uchvátilo. „Odjakživa se mi líbily romantické a tajemné domy, které se už dokonce trochu rozpadají a všude kolem to nádherně kvete,“ přiznává. A tak se stala přirozeně duší celého stavení a hlavní hybatelkou všeho, co s životem zde souvisí. Počínaje zařizováním interiéru historickým nábytkem a konče péčí o veškerou zeleň. Pokojovou i tu venkovní.
Bezúdržbová zahrada … až příliš?
Když se tu Adriana ocitla poprvé, utápěla se zahrada u domu ze 30. let minulého století v džungli černého bezu, přerostlých zlatic a bůhvíčeho ještě. Na jednu stranu jí to vyhovovalo, stejně jako Luďkovi, kterého tento druh samoty těší zdaleka nejvíc. „Opravdu jsme se tady chtěli nechat zarůst zelení a nakonec se nám to podařilo možná až příliš,“ směje se stavu věcí před více než 20 lety.
Koneckonců i ona sama k tomu tehdy aktivně přispívala. Například se jí nesmírně líbily domy obrostlé popínavou zelení, a tak začala vysazovat u základů dole opadavé přísavníky. „To jsem už byla těhotná, když jsem se rozhodla, že k nim přidám také liánovitou vistárii, aby celý dům jednou popnula a na jaře ho ozvláštnila záplavou převislých hroznů jemně fialkových kvítků.“
Malá rostlinka se samozřejmě ujala hned napoprvé, a tak se jako zdatná pěstitelka rychle zařadila mezi lidi s takzvaně zelenými prsty. Posléze ale zjistili, že tato jejich společná „bezúdržbová“ koncepce spěje do stádia malé katastrofy, a tak se rozhodli učinit tomu přítrž. Zejména ve svahu po obou stranách a také nad domem, kde vede z ulice od branky dolů k domu dlouhé schodiště.
Pořádek udělal až zahradník
Povolali tedy zahradníka, který se úkolu zhostil velice rázně, ale jak se ukázalo, také s citem a promyšleně. Přerostlé keře zmladil, případně zcela „vyrubal“, a svažité plochy, který by se velice obtížně udržovaly, nechal znovu zarůst nižší půdopokryvnou zelení. Keři jehličnatými (miluje je především Luděk) a také listnatými, samozřejmě pokud možno kvetoucími. Nechybí mezi nimi například hortenzie, růže a početné trvalky, aby si nové džungle, tentokrát již v mezích trvale udržitelného rozvoje, mohla užívat také Adriana.
Džungle v metropoli
Rekonstrukce se dočkal také samostatně stojící objekt ateliéru docela nahoře, který dnes nabízí nocleh případným návštěvám, a došlo i na terasu dole, aby se tu dalo přebývat za teplých slunečních dní od rána třeba až dlouho do noci. Opět spíše v kruhu rodinném, protože na nějaké velké akce spojené s grilováním si u Sobotových dvakrát nepotrpí.
Mohlo by se zdát, že kousek pod bazénem už svažitá zahrada končí, ale pravda to je jen zčásti. Hranice pozemku je ještě o dost níž, vlastně až dole u spodní ulice, ale člověka dál nepustí přebujelá džungle, která tu vlastně přetrvala ještě z časů, kdy Luděk vilu pořizoval. A dosud ani on ani Adriana neměli potřebu s ní cokoli zásadního dělat. Takže tu vlastně zůstávají dál zarostlí divočinou a libují si, jak je jim uprostřed neklidného velkoměsta dobře.
-iri-