Zamiokulkas patří mezi moderní pokojové rostliny, ačkoliv může působit exoticky, jedná se o velmi nenáročnou pokojovku, kdy její pěstování zvládne i ten největší začátečník. Aby vás, ale přeci jen něco při pěstování nepřekvapilo, řekneme si pár užitečných rad.
Správné stanoviště je prvním cílem úspěšného pěstování. Zamiokulkas nepotřebuje moc světla, ale ve tmavé chodbě se nerozvětvuje. Nejlepším místem je rozostřené světlo, to znamená světlé místo bez přímého slunečního paprsku. V letních měsících může být ve stinném místě pod stříškou.
Zálivka je důležitá, ale postačí jednou za deset dní. O Zamiokulkasu se často tvrdí, že je nenáročný jako sukulent. Ale úplná pravda to není. Zálivku potřebuje, ale vždy se ujistěte, že je substrát dostatečně suchý. Přemokření stonkům nesvědčí. Můžete zkusit test pomocí špejle, pokud po vytáhnutí z květníku je na špejli trocha substrátu, není potřeba zalévat.
Letní přihnojování je stejně důležité jako u ostatních pokojových rostlin. Přísun živin potřebují všechny rostliny pěstované v květináči. Zamiokulkasu postačí pouze v letních měsících, přes zimu ho nechejte odpočívat. Přihnojujeme max 2x za měsíc.
Na přesazování zamiokulkasu nepospíchejte. Tato nenáročná květina je známá tím, že se jí nejvíce daří v malém květináči. Aby prospívala potřebuje stísněnější prostor. To ale neznamená, že ji vůbec nepřesazujeme. Po pár letech ji v jarním období přesadíme do jen o něco málo většího květináče. Na dno květníku vložíme pár kamínku, aby při nechtěném přelití nestály kořeny ve vodě. Rostlina po několika letech novou zeminu jistě ocení.
V zimních měsících dbáme na to, aby rostlina nenachladla. Nenecháváme je v netopených místnostech. A zároveň je dospějeme trochu vlhkosti, která především v panelákových bytech v zimě chybí. Můžeme to vyřešit občasným rosením, miskou s vodou nebo osprchnutím.
Zdroj Foto: Fotobanka