Štědrý den v dobách minulých se nesl ve znamení přísného celodenního půstu a chystání pokrmů na štědrovečerní večeři. Už jen s přípravou stolu souvisela řada zvyků, které se po generace dodržovaly. Nohy od stolu se svazovaly řetězem nebo provazem, aby zůstal zachovaný počet členů domácnosti. Pod stůl se pak pokládala ošatka s obilím a zeleninou. Tento zvyk měl zajistit úrodu a hospodářskou prosperitu.
Bohatá štědrovečerní večeře
Štědrovečerní večeře byla bohatá a podle tradice obsahovala devět chodů. Byly však oproti dnešku jednoduché a velmi prosté. Prvním chodem byl oplatek potřený medem, ze kterého si všichni členové domácnosti kousek odlomili. K tradičním pokrmům patřila polévka. Nesměla chybět zelná nebo luštěninová a pojídala se s chlebem. Následoval kuba, nákyp z krup a hub. Poté přicházela na řadu kaše z hrachu nebo prosa. Večeře se zakončovala čerstvým sušeným, případně povařeným ovocem, a také ořechy.
Místo u stolu
Na stole už muselo být vše potřebné, aby se nemuselo od večeře odcházet. Věřilo se totiž, že se tak příští rok všichni opět u stolu shledají. Nikdy na stole nechyběl chléb, který běžně jídáme každý den v roce. Kousek okoralého chleba, snězený při večeři, měl podle víry našich předků dokonce zázračnou moc. Lžíce hrachu zase měla zajistit plodnou zem a tím i bohatou úrodu. Jídlo, jež se během večeře nesnědlo, se ze stejného důvodu zakopávalo na zahradě. Běžně se prostíralo také místo navíc, buď pro náhodného příchozího, nebo jako vzpomínka na člověka, který náš svět už opustil.
Věštění budoucnosti
Ke Štědrému večeru patřilo věštění budoucnosti. Do dnešní doby se zachovaly zvyky jako rozkrajování jablka, pouštění skořápkových lodiček, odlévání olova. Věštilo se také z jader vlašských ořechů. Když byly po rozlousknutí načernalé, znamenaly nemoc, naopak čtyři vylouskané bílé ořechy představovaly zdraví. Černé ořechy pak ohlašovaly smrt.
Další ze zvyků se týkaly svobodných dívek – konkrétně házení střevícem či klepání na kurník. Když se bota otočila špičkou ven, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Pokud však mířila špičkou dovnitř, musela se smířit s dalším rokem doma. Botou se také mohlo poklepat na kurník. Když se ozval kohout, dívka se do roka vdala, kdákání slepice znamenalo, že zůstane svobodná. Aby si vdavekchtivá žena své přání dostatečně pojistila, měla o Štědrém večeru shromáždit ještě devět patek od vánoček. Kdo chtěl mít v příštím roce zdravé nohy, musel šlápnout bosou šlapkou na sekeru, která se umísťovala přímo pod stůl.
Čerstvý chléb měl přinést do domu štěstí
Jedním z nejkrásnějších zvyků bylo pečení chleba na Boží hod, tedy První svátek vánoční, který se slaví 25. prosince. Věřilo se totiž, že voňavý, čerstvý chléb přinese do domu štěstí a má doslova kouzelnou moc. Podobně jako třeba čerstvě snesená slepičí vejce. Ten den se také nezametalo ani nestlaly postele.
Na Boží hod betlémy, na Štěpána koleda
O svátcích se navštěvovala Mše svatá v kostele, kde se zpívaly koledy. Svátek svatého Štěpána se pak na venkově nesl ve znamení koledování, tedy obchůzek se zpěvem a muzikou, zakončeného výslužkou v navštívených domech.
Autorka: Hana Raiskubová